V hlavě.  Je to v hlavě! Říkám si, když se už po sto milión páté ráno stavím na váhu a ta mrcha nespolupracuje.  

Zas a opět se na mě šklebí svým nekompromisním digitálním displejem. Domnívám se, že kdyby mohla, vytetuje mi to ozrutné číslo, počínající číslicí 8, na čelo. No jo, jak by řekl klasik, „dyť vona to myslí dobře“. Mrzutě seskakuji z váhy a zakopnu ji pod gauč. Udělám to zlomyslně s cílem ji ublížit, ale stejně si nakopnu palec jenom já.

Uběhl týden mých psychických příprav a ujišťování, že „to“ opravdu chci a že jsem opravdu připravena dát se na milost a nemilost počítacímu režimu. A tak jsem připravena a plna odhodlání započala dnešní den. Epicky. Se snídaní dobře přes hodinu od probuzení, bez dopolední svačiny. Oujééé.

„Dneska nějak zdravě, ne?“ špitla na mě kolegyně v práci, hned jak spatřila můj jogurt s dobrou vlákninou a čímsi neznámým (domácí švestková povidla!!!!).

„Ne, prosím nechtěj detaily...“  zahalekala jsem přes lžíci pečlivě připravené snídaně.

Ač detaily nechtěla, já jsem se stejně svěřila, jak už se svými stehny a bříškem dále nemůžeme koexistovat a že to byly hezké 2 tlusté roky, a tak dále, zaznělo hodně pathetických prohlášení, třeba to, jak se jedny dveře zavíraj a druhé otvíraj a tak dále.

Jak jsme si tak mile povídaly v oparu porozumění a odhodlání, vplula do kanceláře další kolegyně s talířem překypujícím cukrovím.

V duchu jsem hned zdravila pana Pavlova a sáhla po připraveném čaji na stole.

A v tom mě jako šíp barokního (čti baculatého) amora střelila myšlenka. A opakoval se výkřik z rána- Je to v hlavě!

Jak to, že mám chuť, když teď jsem prakticky dojedla a cítím se syta? 

Zrada! V duchu se vidím, jak skáču přes místnost a bezhlavě se láduji cukrovím, ano, jsou tam mé oblíbené vosí hnízda a ty líbezné košíčky...bože a linecké ke kafíčku...

Z nepřítomného pohledu mě probere kolegyně. Nevím, co přesně říká, protože já v hlavě už splétám plán.

Musím své pocity dát ven. Říká se přece, že vybudování návyku trvá 21 dnů. A já chci neslinit při pohledu na cukroví, chci se naučit ovládat a umět si dopřát s mírou!

 Můžu to za 21 dnů zvládnout? Jsem realista a myslím, že to reálně bude trvat déle, myslím ale, že během 21 dnů postavím aspoň schopné základy.

Proto jsem se dnes připravila. Mám oběd i svačiny. Zabralo mi to nějakou dobu, ale jsem spokojená.

Horší to bude s tím cukrovím, co v práci ještě zůstalo...  ale já mám přece odhodlání!

Sečteno a podtrženo, cukroví jsem si nevzala, jídlo je připrvené. 

Pro dnešek Dervla 2 : Váha 1

Držte mi palce!